Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


wiki:user:monson_me

Monson, ME, 1.9.2011

Ahoj kamaradi,

jsem dnes cely den v Monsonu, Maine. Jeste jsem dnes doimpregnovaval svy sve celty, abych byl pripraven na kazdy dalsi hurikan :). Zatim se mam uzasne, jen postup je trochu pomalejsi nez jsem chtel. Mimo jine i pro to, ze 10 mil (16 km) na Apalacske stezce je dost jiny vykon nez 16 km z Radotina na Karlstejn :). I kdyz je to obcas podle mapy po rovine, tak clovek furt preskakuje metrove kameny, hleda, kam slapnout mezi koreny, snazi se nejak obejit bahnite kaluze, ktere jsou casto desitky metru dlouhe. Bohuzel ani neni mozne to obejit okolnim lesem, protoze vsude okolo je prales s tak hustym podrostem, ze by byl postup jeste pomalejsi. Takze po tehle strance je to narocnejsi, nez jsem cekal. A rikam si, ze je lepsi si to hezky uzit, nez se hnat za cilem 25 km denne. :-). Po ostatnich strankach je to ovsem vic v pohode, nez jsem cekal. V 100 milove divocine jsem potkaval kazdy den skoro 20 lidi, hlavne tech Northbounderu, co sli z Georgie a byli uz blizko cile. Poznaji se vetsinou podle plnovousu, protoze se od zacatku cesty = tj. pul roku neholili. Dal jsem se do kupy s partou 5 southbounderu (co jsou na jih, stejnym smerem jako ja). Z toho jadro jsou 3 Australani, resp. hlavne Australanky. Ted se asi roztrhneme, ale treba se zase potkame na ceste. Kazdych zhruba 10 km je pristresek, shelter nebo lean-to. coz v podstate srub, ktery je z jedne strany otevreny a ma ve vysce pasu drevenou podlahu. Vetsina hikeru spi v tehle shelters nebo okolo nich ve stanech. Ja sam jsem v nich spal zatim trikrat, a preckal v jednom ten nedelni hurikan, ktery byl ale tady na severu uz preklasifikovany na pouhou bouri… Bohuzel jsou ty drevene podlahy dost tvrde, mnohem prijemnejsi je spat v lese na jehlici. Moje celta do acka je super a osvedcuje se, i kdyz hodne prselo, tak jsem v ni zustal vzdy suchy, teda az na ten sev, kterym mi trochu zatekalo.

Priroda je tu v okoli naprosto uzasna. Takova divocina uz se v Evrope mimo Skandinavii nevidi. Prvni den, kdyz jsem lezl na Mount Katahdin, bylo uzasne pocasi, modra obloha a viditelnost pres sto kilometru vsemi smery. A kam az clovek dohledl jen lesy, jezera a hory… Uzasny den. Dal jsem i tzv. Knife Edge, coz je milovy prechod na hrebenu Katahdinu, ktery pada ostre dolu na obe strany. Jinak tam ale byly davy jak pri vystupu na Snezku :). Co se tyka zive prirody, videl jsem zatim 3 losy, 3 bobry, 2 fretky, co se zrovna praly, docela dravych ptaku, nekolik loons (takove divoke husy), 4 hady, kteri jsou tady na severu jen nejedovati a nespocet zab, veverek a chipmunku. Skoda, ze nemam jak poslat fotky. Nejuzasnejsi zazitek byl pozorovat losiho samce, jak se koupe v jezere. Docela si to uzival, splouchal vodu okolo sebe, potapel se pro potravu, plaval a tak. Ze zacatku bylo teplo i pres noc, ale ted zacinaji byt noci chladne a je znat, ze prichazi podzim.

Behem putovani me taky zradil muj plynovy varic a filtr na vodu. Voda se tu totiz casto bere z potoku, takze se musi bud filtrovat, nebo prevarit nebo osetrit chemicky tabletama. Pomohli mi ale vzdy mi fellow hiker friends, jen s varenim jsem to obcas resil tak, ze jsem varil na ohni. Je prijemne se tu bavit s lidma, jak v mesteccich podel stezky, tzv. trailtowns, tak na stezce. Kazdy ma prezdivku, tzv. trailname, napr. Pilgrim, Rags, Seven Dwarfs, Floater, DVD, Cheetah, Donkey Pump. Po par dnech jsem se rozhodl, ze budu pouzivat svou starou skautskou prezdivku, kterou jsem si kdysi radne zaslouzil, takze jsem Shaman. Taky tu funguje neco, cemu se rika Trail magic. Napriklad zenska, co jsem ji nahodou potkal v New Yorku v Central parku, me pozvala, kdyz slysela, ze jdu Appalacskou stezku, ze muzu prespat u nich doma, vyprat a tak az pujdu okolo, ze nebudu prvni. Bydli ve Springfieldu, New Hampshire. To se stava i ostatnim hikerum. Co se tyka vybaveni, vcera jsem navstivil outdoorovy obchod 14 mil odtud a koupil varic, filtr i teplejsi prosivanou bundu do chladnejsich dni. Chlapik, co me vcera vezl stopem tech 14 mil z Greenville se znovu stavoval, aby mi vratil u nej v aute zapomenuty svycarak a jeste pak telefonoval, jestli jsem ho opravdu dostal.

Porad plati, ze bych chtel nejpozdeji do zacatku rijna projit White Mountains, abych tam nezapadl snehem. Jinak ale ma Maine, zvlaste jizni Maine, co me jeste ceka, povest nejnarocnejsiho useku stezky, a to spolu s New Hampshire. Jakmile se dostanu do Vermontu, tak by vse melo byt vyrazne jednodussi a postup rychlejsi. Tady v Monsonu bohuzel neni moc dobry telefonni signal. Dalsi zastavka bude Statton, Maine, kde by to melo byt lepsi, takze mi muzete zavolat pres Skype. Budu tam tak za deset dni.

Mejte se, tesim se na zpravy od Vas,

Shaman

wiki/user/monson_me.txt · Poslední úprava: 2011/10/29 22:23 autor: kofranek