Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


vyuka:dehydratace_2010

lucy.hola@atlas.cz

Dehydratace

Definice

Dehydratace je stav, který je charakterizovaný sníženým obsahem vody v těle. Jedná se o narušení vodní rovnováhy organismu,ať už v důsledku nedostatečného příjmu tekutin nebo jejich zvýšené ztráty. Poruchy vodní rovnováhy se přitom týkají hlavně EC prostoru, při chronických poruchách i IC prostoru. Vážné důsledky mohou nastat, pokud objem tekutin v těle klesne o víc než 6%. Může se pak jednat i o život ohrožující stav.

Proč je dehydratace nebezpečná

Lidské tělo je tvořeno ze 70% vodou, proto aby všechny pochody v organismu správně probíhaly, je důležité udržení potřebného množství vody v těle.

Komplikace dehydratace vyplývají z funkcí, které voda v organismu zastává:

  1. umožňuje rozpouštění řady látek, které přijímáme v potravě
  2. funguje jako nosič minerálů, stopových prvků a dalších částic
  3. plní řadu funkcí v metabolismu
  4. jako součást potu brání přehřátí organismu
  5. ve formě moči se podílí na odplavování zplodin z organismu

Dehydratace s sebou tedy nese riziko intoxikace organismu škodlivými látkami, deplece minerálů a poruchu elektrolytové rovnováhy. Potřebné látky nemohou být transportované na místo svého využití. Závažným důsledkem dehydratace je pokles objemu krevní plazmy (hypovolémie), který může vyústit až v hypovolemický šok.

Pro něj je typický snížený žilní návrat, snížené plnění srdce během diastoly (tj. snížený preload), snižuje se tepový objem a tedy i systolický krevní tlak. Diastolický krevní tlak, který víc závisí na periferním odporu, může být zpočátku udržen díky sympatoadrenální aktivaci. Jakmile však klesne i diastolický tlak a následně i střední arteriální krevní tlak pod hodnotu 60 mm Hg, hrozí krytická hypoperfúze některých orgánů.

1.pokles objemu krve asi o 10%:

Díky sympatoadrenální aktivaci může být ještě udržen normální srdeční výdej, a proto ještě nehrozí významné snížení funkce životně důležitých orgánů. Krevní objem se doplňuje přesunem tekutiny z intersticia( omezení průtoku kůží, kosterními svaly, GIT, pankreatem, slezinou, ledvinami a játry).

Člověk může trpět ortostatickou hypotenzí. Díky sympatoadrenální aktivaci je tachykardie a oligurie ( ta je způsobena i zvýšenou sekrecí ADH v důsledku reakce osmoreceptorů v hypotalamu na zvýšení osmolarity)

2.pokles objemu krve o 20-30%:

Objevuje se už pokles srdečního výdeje.Silná sympato-adrenální stimulace ve výše uvedených orgánech má za následek snížení jejich prokrvení a následně pokles jejich funkce. Díky selektivnímu zvýšení periferního odporu, je udržován vyšší průtok krve v mozku, myokardu, nadledvinách, bránici a v a. hepatica. Perfúze plic je hlavně ve vzpřímené poloze soustředěna víc do bazálních oblastí plic, tím se ventilace horních částí plic stává mrtvou ventilací, zvětšuje se tedy mrtvý prostor a hrozí celková alveolární hypoventilace.

Člověk trpí tachykardií, arteriální hypotenzí, má studené akrální části těla. Má metabolickou i respirační acidozu. dochází k hemokoncentraci, zvýšení hematokritu. To dál zhoršuje perfúzi tkání, stoupá viskozita krve a hrozí vznik mikrotrombů.

Na udržení vody v organismu se při dehydrataci podílí zvýšená produkce ADH v hypotalamu jako důsledek zvýšené osmolarity a objemu EC tekutiny a aktivace osy renin-angiotenzin-aldosteron. Tím se organismus brání dalším ztrátám tekutin.

Příčiny dehydratace:

Delší fyzické vypětí bez dostatečného příjmu tekutin- hlavně v teplém prostředí, delší vystavení suchému vzduchu, ztráta krve, průjem,ileus, horečnaté stavy, zvracení, intenzivní léčba diuretiky, neléčený diabetes mellitus (osmotická diuréza-glykosurie), diabetes insipidus (vodní diuréza), infekční choroby (shigelloza, cholera, gastroenteritida),popáleniny,polyurická fáze selhání ledvin, nadměrná spotřeba alkoholu, hladovění.

Klinické příznaky dehydratace:

  1. žízeň, poruchy polykání, klesá kožní turgor, suché sliznice, pokles tělesné hmotnosti
  2. tachykardie, hypotenze, zrychlený a špatně hmatný tep
  3. oligurie (<500ml moči/24 hod) až anurie (<100 ml moči/24 hod),moč je sytě žlutá, koncentrovaná
  4. malátnost
  5. studené akrální části těla
  6. metabolická a respirační acidoza
  7. v těžších případech dochází ke změnám psychického stavu, k letargii až ke komatu

Dehydratace vyjádřená v procentech:

  • 1% se projeví: pokles tělesné teploty
  • 3% se projeví: pokles tělesné výkonnosti
  • 5% se projeví: nevolnost, zrychlený tep, třes, křeče, zhoršení výkonu o 20-30%
  • 6-10% se projeví: vyčerpání, závratě, poruchy trávení,bolesti hlavy, suchost v ústech
  • >10% se projeví: halucinace, vysoká tělesná teplota, nateklý jazyk, netvoří se moč ani pot, vratká chúze

Rozdělení dehydratace

Podle osmolarity EC tekutiny existuje dehydratace:

  1. izotonická (osmolarita séra je 270-290 mosm/l)
  2. hypertonická (osmolarita séra je > 290 mosm/l)
  3. hypotonická ( osmolarita séra je < 270 mosm/l)

—-

Izotonická dehydratace

Vznikne, pokud se z organismu vyloučí stejné množství sodíku i vody.

1. Příčina:
  1. popáleniny
  2. ztráta krve nebo plazmy
  3. punkce ascitu
  4. únik vody do 3. prostoru( např. do lumen střeva při paralytickém ileu)
  5. těžké průjmy
  6. předávkování diuretiky
2. Důsledek:

Nedojde k posunu v osmolaritě, takže nedojde ani k doplnění objemu krve z IC prostředí.

3. Příznaky:

Hemodynamické příznaky-tachykardie, vazokonstrikce v periferii, vzestup hematokritu( pokud nedošlo ke krvácení)přes volumoreceptory se aktivuje osa renin-angiotenzin-aldosteron

4. Diagnostika:

Laborat. markery- osmolarita plazmy normální,hematokrit může být zvýšen,natrémie normální,kalémie často zvýšena-

5. Léčba:

Infúze bilancovyných roztoků elektrolytů, pokud jsou těžké porucy, přidává se i koloidní roztok.

Hypertonická dehydratace

Vznikne, když se vyloučí z těla víc vody než sodíku (ztráta hypoosmolární tekutiny- pot, žaludeční šťáva,průjmovitá stolice)

1. Příčina:
  1. pocení, zvracení, průjem, diabetes mellitus (osmotická diuréza), diabetes insipidus
  2. snížení příjmu vody (neschopnost se napít, snížení pocitu žízně)
2. Důsledek:

Vzestup osmolarity ECT a následně přesun vody z buněk, objem buněk se sníží,stoupne v nich osmolarita, což vede ke zpětnému nasátí vody do buňky a upravení jejího sníženého objemu

3. Příznaky:

Díky zvýšené osmolaritě je pocit žízně,

4. Diagnostika:

Anamnéza( pacient neměl několk dní dostatek tekutin), klinic. projevy, laborat. markery- osmolarita plazmy >290mosm/l, hypernatrémie, hematokrit se nemění( protože i erytrcyty ztrácí vodu).

5. Léčba:

5% roztok glukozy bez elektrolytů


Hypotonická dehydratace

Vznikne, když jsou ztáty solutů větší než vody. Může vzniknout i z hypertonické dehydratace, když jsou ztráty vody a solutů hrazené jen pitím čisté vody( tím, že klesne osmolarita, sice klesne i pocit žízně, avšak pokud nedodáme ztracený sodík, bude snížená osmolarita,což povede k poklesu sekrece ADH a odstranění přijaté vody z organismu).

1. Příčina:
  1. nedostatek solí v potravě, ztráty solí a jejich hrazení jen pitím čisté vody
  2. nedostatek mineralokortikoidů
  3. předávkování diuretiky
  4. Barterrův syndrom
2. Diagnostika:

Anamnéza kliniccké projevy, laborat. markery- osmolarita séra < 270 mosm/l, hyponatrémie.

3. Léčba:

Nedostatek sodíku se doplňuje přívodem natriumchloridu, pokud je současně matabolická acidoza, podává se natriumhydrogenkarbonát.

Poznatek na závěr

Člověk za den vyloučí 2-2,5 l vody (z toho 1- 1,5 l močí, asi 600 ml pocením a 300-400 ml spotřebuje metabolismem). Sportovci mají denní výdej tekutin mnohem vyšší- hlavně pocením( mohou vypotit až 4 l vody). Běžný člověk by měl vypít 2,5- 3 l za den, v létě úměrně zvýšit příjem tekutin, může být až na 5 l. vhodné je pít džusy naředéné minerální vodou nebo obyčejnou vodou- minerální voda je vhodnější, protože tak tělu dodáme i důležité ionty jako sodík a magnesium.

—-

Použité zdroje:

  1. Anestezie, Reinhard Larsen,z německého originálu,2. české vydání,nakl. Grada Publishing,2002
  2. Obecná patologicá fyziologie,Patologická fyziologie orgánových systémů 1 ,Emanuel Nečas,nakl. Karolinum,2006
  3. Nárys fyziologie člověka sešit IV.- Fyziologie vylučovací soustavy, Otomar Kittnar,nakl. Karolinum, 2007
vyuka/dehydratace_2010.txt · Poslední úprava: 2010/06/04 09:40 autor: kofranek