Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


vyuka:dehydratace_2009

Dehydratace

Dehydratace je odstranění vody z objektu, látky či prostoru.

Z lékařského hlediska představuje narušení homeostázy (vnitřní rovnováhy organismu) v důsledku snížení obsahu vody v těle. Normální množství tělesné vody kolísá mezi 60 a 70 % tělesné hmotnosti dle věku a pohlaví. Postupně, jak klesá množství vody v organismu, se nemohou látky rozpouštět, a tudíž se postupně přestávají dostávat na místo, kde jsou v těle potřeba. Když obsah tělesných tekutin poklesne pod určitou úroveň, tělo se dostává do toxického stavu. Je narušena životně důležitá elektrolytická rovnováha a následně i chemická rovnováha v mozku. Dehydratace může být životu nebezpečná a je příčinou smrti u mnoha nemocí.

Příčiny dehydratace:

Zvýšené ztráty tekutin: průjem, zvracení, zvláště s horečkou, tachypnoí a pocením.

Nedostatečný příjem tekutin: letargie, porucha vědomí, neschopnost pití, poruchy polykání, snížení pocitu žízně.

Příznaky dehydratace:

Ztráta tekutiny v litrech (hranice orientační) ; příznaky

0,5-1 ; nic nebo mírná žízeň

1-2 ; žízeň, suché sliznice (rty), snížená tvorba moči (koncentrovaná moč tmavé barvy)

2 až cca 4 ; viz výše, pokles tlaku při rychlém povstání - závrať, bolest hlavy, zrychlený puls

cca 4 až cca 10 ; viz výše, trvale zrychlený puls, nízké napětí kůže, minimální močení

nad 10 litrů ; viz výše, zástava močení, smrt

Anamnéza: Průjem, zvracení, horečka, bolesti břicha, žízeň, slabost, někdy prekolapsový stav, synkopy, vzácně křeče. Objektivně: Kůže je bledá až popelavá, snížený kožní turgor, svalová hypotonie, může být porucha vědomí. Změny oběhových parametrů: tachykardie, hypotenze, puls na periferii slabě hmatný až nitkovitý, akra chladná, vzácněji akrální cyanóza. Obličej je bledý, v typickém případě facies Hippocratica (s halonovanýma vkleslýma očima, špičatým nosem, propadlými tvářemi a okoralými rty). Jazyk je suchý, hrubě povleklý, i ostatní sliznice dutiny ústní jsou oschlé. Rty jsou někdy sytě červené. Bývá oligourie, v nejtěžším případě anurie.

Rozdělení dehydratace:

Podle plazmatické natrémie resp. bilance mezi příjmem a výdejem vody:

  • normovolemická (izonatremická)
  • hypervolemická (hypernatremická)
  • hypovolemická (hyponatremická)

Podle osmolarity (relativní poměr mezi příjmem či ztrátami solutů na jedné straně a vody na straně druhé):

  • isoosmolární
  • hyperosmolární (větší retence solutů než vody nebo po větších ztrátách vody než solutů)
  • hypoosmolární (větší příjem vody než solutů nebo po větších ztrátách solutů než vody)

V zásadě ale dochází k různým možným kombinacím změn objemu a osmolarity.

Hypovolemické stavy

Isoosmolární dehydratace

Příčinou je ztráta isoosmolární tekutiny:

  • ztráta kve či plazmy (např. krvácení z jícnových varixů, žaludečního vředu)
  • popáleniny
  • punkce ascitu
  • únik vody do třetího prostoru (např. při pankreatitidě, rozdrcení tkání)
  • únik isotonické tekutiny pooperačním drénem
  • těžké průjmy
  • předávkování diuretik (zde navíc může dojít k deficitu draslíku po předávkování kličových diuretik)

Důsledky: snížení efektivního cirkulujícího objemu krve - tachykardie, vazokonstrikce v periférii (zachování průtoku krve mozkem a koronárními cévami), zvýšení hematokritu, aktivace ADH (nemusí ale docházet ke ztrátám draslíku - sníží se průtok v distálním tubulu a sběracích kanálcích → snížení exkrece draslíku) a osy renin-angiotenzin-aldosteron, tvorba vysoce koncentrované moči.

Hyperosmolární dehydratace

Příčinou je ztráta hypoosmolární tekutiny (tj. větší ztráta vody než solutů) - pot, žaludeční šťáva, průjmovitá stolice:

  • zvracení
  • průjmy
  • profúzní pocení (v horku, při hyperventilaci, při horečce)
  • poruchy tvorby moče - v důsledku polyurie při akutním selhání (vede k osmotické diuréze, moč hypoosmolární, vnitřní prostředí se zahušťuje), při osmotické diuréze u diabetes mellitus, u centrálního či periferního diabetes insipidus (vodní diuréza)

Další příčinou je snížení příjmu vody: u pacientů neschopných se napít, neschopných komunikovat, v důsledku snížení pocitu žízně.

Důsledky: zvýšení osmolarity ECT, přesun vody z buněk (jejich objem se sníží a zvýši se v nich osmolarita → zpětné nasátí vody do buňky → snížení buněčného objemu), pocit žízně, zvýšení koncentrace natria v plazmě, omezení sekrece slin, suchý jazyk a sliznice, snížený turgor kůže.

Hypoosmolární dehydratace

Příčinou jsou větší ztráty solutů než vody:

  • primární poruchy bilance v ECT - nedostatek solí v potravě v kombinaci se ztrátami, které jsou hrazeny pouze pitím čisté vody (př.: extrémní pocení, průjem, zvracení a další ztráty hypoosmolárních tekutin vedou k hyperosmolární dehydrataci → stimulace pocitu žízně → ztráty hrazeny pouze pitím čisté vody → hypoosmolární stav)
  • primární nedostatek mineralokortikoidů (ztráty sodíku → ztráty vody)
  • poruchy ledvin - nefritis se ztrátou soli, osmotická diuréza (při suplementaci čisté vody), předávkování diuretik (furosemid), Bartterův syndrom (porucha vstřebávání chloridů ve vzestupném raménku Henleho kličky → hypochloremická alkalóza s hypokalémií)

Důsledky: přesun vody do buněk, snížení osmolarity intracelulární tekutiny.

Celkové zhodnocení komplikací při dehydrataci:

oběhové selhání, acidóza, křeče, hypoxie, renální selhání.

Terapie:

Samozřejmostí je doplnění tekutin - intravenózní (infúze) nebo perorální (nápoje)- a úprava vnitřního prostředí. Při perorální rehydrataci předepíše lékař pacientovi tzv. Rehydratační roztok (složení: NaCl, NaHCo3, KCl, glukóza). Při apliakci infúzního roztoku se nejdříve podávají krystaloidy (fyziologický roztok), u šoku koloidy (dextran 6%). V dalším průběhu se složení roztoků řídí zjištěnými laboratorními výsledky sérových iontů. Podávají se roztoky glukózy (obvykle G 10%) doplněné o molární a jiné koncentrované roztoky iontů, někdy solné roztoky (F, H atd.). Vychází se obvykle z průběžné potřeby iontů a z deficitu, popř. předpokládaných mimořádných ztrát. Při anurii je třeba opatrnosti s podáním draslíku, obvykle se do infúzí zařazuje po obnovení diurézy.

Co napsat závěrem? Pijte hodně (jako u jídla, častěji a v menších „dávkách“, a to i když nemáte žízeň), podle chuti (neperlivé vody, minerálky, čaje…), ale s mírou (vyvarujte se alkoholu a přeslazených nápojů), cca 2 - 2,5 litru tekutin denně, v letních parných dnech a při zvýšené tělesné námaze až 4 - 5 litrů.

Použité zdroje:

E. Nečas a spol.: Obecná patologická fyziologie. Karolinum. Praha 2006. s. 232 - 236

http://www1.lf1.cuni.cz/~hrozs/infjip5.htm#Deh

http://cs.wikipedia.org/wiki/Dehydratace

http://www.vitalia.cz/specialy/zasady-prvni-pomoci/dehydratace/

http://www.bedekr.cz/texty/610.html

http://voda.isweb.cz/voda/ehydratace.html

vyuka/dehydratace_2009.txt · Poslední úprava: 2010/03/11 10:44 autor: kofranek