Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


ergonomie_psani_na_klavesnici

Ergonomie psaní na klávesnici

V ovládání klávesnice jsme většinou samouci

Většína z nás se učila psát na klávesnici jako samouci - zejména to platí o lékařích, kteří se to naučili při psaní chorobopisů, příjímacích a propouštěcích zpráv po nástupu do zaměstnání. Na fakultě se taková trivialita jako psaní na stroji neučí. A přitom je to činnost, kterou lékař ve svém povolání používá každý den. A tak se to naučí až v praxi. Většina lékařů proto píše na stroji slušně rychle, ale jen čtyřmi či šesti prsty…

Obdobná situace je u programátorů - tam je ale nenutil psát na stroji primář, ale vlastní práce s počítačem. A opět se ovládání klávesnice informatici naučili ne podle nějakého kurzu „psaní na stroji všemi deseti“, ale jako samoukové, „za pochodu“ vlastní praxí komnunikace s počítačem a psaním programů. Programátoři proto také většínou používají pozměněnou českou klávesnici (QWERTY) na rozdíl od české normované klávesnice typu (QWERTZ), která je na psacích strojích (a kterou ovládají lékaři).

QWERTY nebo QWERTZ

QWERTZ uspořádání je pro české texty výhodnější ale jen tehdy, když se na klávesnici píše všemi deseti prsty. Z se potom píše ukazováčkem pravé ruky a Y malíčkem levé ruky. Díky tomu se ve skupinách zš, zč, zř, ky, ly, py, my, ny a dalších mačká každé písmeno prstem jiné ruky, což je rychlejší, zatímco na klávesnici QWERTY se podobné skupiny píší prsty stejné ruky, což je pomalejší. Krom toho je výskyt písmene Z v češtině (ale i němčině) zhruba o 15-20% častější než Y, proto je vhodné preferovat umístění klávesy na místě, kde se píše prstem s menší chybovostí (tj. spíše ukazováčkem než malíčkem).

Naučit se správně ovládat klávesnici všemi deseti prsty je výhodné nejen v tom, že vlastní psaní je méně únavné, ale především v tom, že člověk naučí psát na klávesnici „po hmatu - naslepo, bez pohledu na klávesnici, kdy se očima pouze sleduje obrazovka bez uhýbání pohledu na klávesníci. Velmi to zrychluje a zefektivňuje psaní a člověk se více soustředí na obsah psaného textu. Angličtina pro to má výraz "touch typing", který nepřesně odpovídá tomu, čemu se v češtině často říká psaní všemi deseti. Nejde o to naučit se psát všemi prsty - ale jde o to psát všemi prsty naslepo bez pohledu na klávesnici.

Učte se od mistrů: e-learningový systém ZAV pro výuku psaní na klávesnici naslepo

Po internetu existuje nemálo programů, které slibují naučit „psát všemi deseti“ - jejich cílem je ale většinou pouze naučení ovládání jednotlivých kláves a často jsou to jen do interaktivní programové podoby uvedené učebnice psaní na stroji pro různé ekonomické školy. Je však obtížné motivovat lékaře či programátora, aby v časovém pracovním presu prošel celým kurzem, když navíc i bez kurzu píše na klávesnici obstojně rychle a krom toho hned v prvních lekcích zjistí, že při cvičení psaní jednotlivých kombinací písmenek správnými prsty dosahuje pomalejší rychlosti, než když je píše svým způsobem tak jak se to sám (špatně) naučil.

Ideální by bylo učit se psát na klávesnici ještě na základní škole. Nebo alespoň ještě na fakultě - kdyby se třeba přidělovalo pár kreditů na lékařské fakultě za úspěšně absolvonaný kurz… Výhodou je, že právě touch typing - tj. psaní na klávesnici naslepo (což je asi výstižnější název než „psaní všemi deseti“) je oblastí, která se přímo nabízí pro e-learningovou výuku, takže z organizačního hlediska by to bylo možné snadno zrealizovat.

A právě dostat výuku ovládání klávesnice do základních škol (a také i tam, kde budoucí profese dokonalé ovládání klávesnice je nezbytností - tj. např. zdravotnické školství apod.) je cíl, který si dal Jaroslav Zaviačič. Vývoji metodiky psaní na klávesnici věnuje léta a se svými spolupracovníky vytvořil e-learningový systém ZAV, podle kterého se desetitisíce dětí i dospělých v celé Evropě učí základní klávesnicové gramotnosti.

Jaroslav Zaviačíč má v této oblasti bohaté zkušenosti - v šedesátých letech se stal vicemistrem světa v psaní na psacím stroji - dokázal v éře mechanických psacích strojů přesáhnout magickou hranici 18 000 úhozů za 30 minut (tj. 10 úhozů za vteřinu - tj. rytmus rychle běžícího šicího stroje). Další ze spoluautorů e-learningového systému, držitelka devíti titulů mistra světa v psaní na klávesnici Helena Matoušková v roce 2003 ustavila světový rekord: neuvěřitelných 923 úhozů za minutu(tj. 15,38 za vteřinu).

Jaroslav Zaviačič má velké zkušenosti s tím, jak jiné učit brilantně zkrotit klávesnici - v sedmdesátých letech, kdy s politických důvodů nesměl vyjet na světový šampionát psaní na stroji do Belgie (takové věci se tenkrát stávaly běžně), jeho zkušeností využili Rakušané - udělali z něj trenéra. Rakousko se pak pod jeho vedením během pár let stalo nejlepším družstvem na světě.

Bohaté trenérské zkušenosti jsou podkladem systému programované výuky ZAV. Systém ZAV vychází ze sportovních principů vícefázového tréningu - specializovaná cvičení cvičí různé potřebné dovednosti (transformacim, techniku, přesnost a koordinaci) pro zvládání rychlého a bezchybného psaní na klávesnici. To vše je kombinováno s motivačními elementy (klávesnicové hry, soutěžení prostřednictvím internetu, pohárové soutěže pro různé věkové kategorie apod.).

Internetovou školou ZAV projdou ročně desetitisíce žáků - ze základních a středních škol, i starší.

S výukou psaní naslepo je zapotřebí začít co nejdříve, nejlépe na základní škole, dříve, než se vytvoří škodlivé návyky „čtyřprsťáků“. Jejich odstraňování je obtížnější, ale i to jde pomocí samoučícího e-learningového systému zvládnout. Chce to jen trochu námahy (a času), ale výsledek zato stojí.

ergonomie_psani_na_klavesnici.txt · Poslední úprava: 2010/01/15 20:38 autor: stod